Milovníci Srí Lanky

Srí Lanku jsem poprvé navštívila v lednu 2015. Letos v lednu jsem se tam vydala po 7. s mým otcem, který na Srí Lance už byl vícekrát než já. Cestujeme většinou spolu. Když nejsem na Srí Lance já s tátou, tak letí s mamkou a tak všichni rádi cestujeme. Nikam jinam, než na Srí Lanku ale už nelétáme.

Smyslem tohoto webu je: Dát vám vědět o bližších informacích, týkajících se Srí Lanky a života tam.

Osobní pohledy na daná témata, názory a rady pro vás. Připravujeme pro vás novinky, kdy se snažíme propojit některé projekty dohromady. Pomáhám tátovi v propagaci nejen ájurvédských produktů, ale také čajů, olejů a dalších zajímavých produktů ze Srí Lanky. více informací naleznete na:

www.zdravizesrilanky.cz 

Srpen/září 2025

Moje největší zážitky z letošního pobytu jsou: Výlet do města Galle, tradiční ájurvédská masáž, profesionální focení a nakonec Kakaová ceremonie na Srí Lance.

Zajímavosti a postřehy ze Srí Lanky: Velmi baby friendly lidé a místa pro rodiny s dětmi, velké paradoxy, chutné tradiční ájurvédské nápoje...

Předprodej mé knihy Rodinné vyprávěnky začal právě dnes: prosím o vaši podporu: https://bit.ly/KupVypravenky

https://www.youtube.com/watch?v=1tpJrn_Fls4&list=PLSL4vD7GIE63UfmQwWWuMq644rTJKYdEo

Ukázky z pohádek

Srí Lanka 2025

Na Srí Lanku jsme se letos pro změnu zase konečně vydali v sezóně, což je jak výhoda, tak nevýhoda. Ceny letenek se mohou mírně lišit, ale jde hlavně o atmosféru na Srí Lance. Koupání a počasí v sezóně je samozřejmě nejideálnější, to samé na ochutnání čerstvých mořských plodů nebo nepřeberného množství chutných ryb... Nevýhody obnáší logicky větší množství turistů, o něco méně klidu na jindy liduprázdných plážích. Ale pořád jsou na Srí Lance místa, která jsou velice klidná a jedním slovem "rajská".

Srí Lanka 2024

Naše letošní cesta na Srí Lanku proběhla 9. května 2024, kdy jsme po dlouhé době zažili přílet na letiště úplně na pohodu. Kontrola pasů a tak proběhla v pořádku a nikdo nás nikde nezdržoval ani nedělal problémy. Že by se vrátily zase ty staré dobré časy? 

 Stručné otázky a odpovědi:

(Nevyužili jsme žádné doporučené očkování na Srí Lanku. Pokud ale přece jen o nějakém uvažujete, tak asi žloutenka)

Kde jsou na Srí Lance nějaké aquaparky, zoologické zahrady, rekreační či zábavní parky, rodinná střediska nebo jakákoli zábava pro děti s rodinami? (https://www.leisureworld.lk/

Jaké je Srílanské jídlo pro děti? Není moc pálivé nebo tak? A je bezpečné jíst ze stánku na ulici nebo hrozí průjem? (Ani srílanská batolata a malé děti nejedí pálivá jídla. Ale jejich příkrmy obsahují vždy malé množství pepře nebo čili koření, aby si jejich tělíčko pomalu ale jistě zvykalo na součást srílanské kuchyně. Ano, je vhodné jíst z místních stánků a je to možná to nejlepší, co můžeme udělat. Jíst v místních jídelnách a pouličních stáncích. )

Jaké jsou bezpečnostní rady pro cestování s dětmi na Srí Lance? (Cokoli, na co je vaše dítě zvyklé, berte s sebou z domova, ať jsou to pleny nebo různé krémy. Zároveň jsou pleny na Srí Lance v malých baleních a docela drahé)

Jaké jsou nejzajímavější kulturní a historické památky či vyhlídky pro děti? (Nejbližší zajímavé místo, ukazující srílanskou historii je Tangalle Navy Monument (https://www.attractionsinsrilanka.com/travel-directory/tangalle-navy-monument/)

Jaké jsou možnosti dětských sportovních aktivit na Srí Lance? (Děti na Srí Lance se věnují hlavně kriketu, neznám jiný oblíbený sport)

Jaké jsou nejlepší rodinné trasy pro cyklistiku a dají se tam půjčit kola? (Kola na Srí Lance a vůbec s dětmi bych nedoporučovala. Provoz na Srí Lance je velmi chaotický, neexistují chodníky a vůbec ne cyklotrasy. Proto ježdění na Srí Lance na kole je velmi riskantní a nebezpečné. Přesto se pro turisty nacházejí na určitých místech i cyklotrasy. Ačkoliv cyklistika na Srí Lance nepatří kvůli zběsilé dopravě mezi nejbezpečnější sporty, v rozsáhlém parku plném ruin vám nic nehrozí. Je to například město Polonaruwa.)

Jaké jsou nejlepší kulturní festivaly vhodné pro děti? (Ve festivalech určených hlavně pro děti se nevyznám, osobně jsme navštívili Peraheru a pro Šimona jakákoli akce, kde se hraje, zpívá nebo tančí)

Jaké jsou tipy pro cestování s dětmi v deštivém období, případně co se dá dělat, když zrovna prší? (Když zrovna prší, což jsem zažili hodněkrát, se prostě pustí hudba nebo nějaká pohádka, nebo se prohlížení knížky, vaří se a tak)

Tipy pro návštěvu buddhistických chrámů s dětmi? (V každém buddhistickém chrámu na Srí Lance, v jeho areálu, je hodně písku, takže by to děti mohlo bavit. Zároveň ve větších areálech chrámů se vyskytuje i slon, o kterého místní mahuti a mniši pečují)

Kde jsou dobré místa pro pozorování želv, slonů nebo jiných zvířat s dětmi? (Pozorování želv, pokud jde o náhodu, tak na Pallikkudawě, pokud jde ale o vyhlášené místo tak, Rekawa, nebo Hikkaduwa)

Jaké jsou oblíbená místa pro rodinné výlety lodí? (Nemyslím si, že výlety větší lodí se na Srí Lance provozuje)

Jaké jsou nejlepší místa pro rodinné návštěvy trhů? (Město Tangalle, pořádá každou středu a neděli velkou tržnici)

O unesené Dewindi

vhodná pro děti od 10 let (PS: Chcete podpořit vznik profesionální audioverze? Napište mi a já vám dám nabídku odměn)

Bylo nebylo jednou jedno vzdálené království. Nacházelo se v exotické zemi jménem Srí Lanka. Je to ostrov, který je obklopený Indickým oceánem. Tomuto ostrovu vládla královská rodina, které si všichni obyvatelé vážili. Lidé zde žili v harmonii zejména proto, že byli povětšinou buď buddhistického nebo hinduistického vyznání. Život se na ostrově zdál být přímo idylický a v souladu se zákony přírody až do jednoho dne.

To zde přiletěl tajemný osmihlavý drak a začaly se dít dost hrozné věci. Drak začal chrlit oheň a podpalovat města a některé vesnice všude po okolí. Všichni se báli. Báli se o své životy, obydlí a své blízké. I když se místní obyvatelé snažili hasit oheň, jak se jen dalo, drak byl stále nenasytný. Nikdo si neuměl vysvětlit, proč se dějí tak děsivé věci. Trvalo několik dní, než se celá Srí Lanka potopila v plamenech. Během tohoto několikadenního ohnivého chaosu se stalo něco ještě strašnějšího. Bylo to vrcholem celého toho utrpení.

Jednoho dne během ohnivého chaosu, drak přišel do královského paláce a z věže unesl královu dceru, nádhernou dívku Dewindi (Devindy). Netrvalo to dlouho a král s královnou zjistili, že se jim ztratila jejich půvabná dcera. Celou královskou rodinu zachvátila panika. Král vydal rozkaz svým strážným vojákům z paláce, aby ji hledali. Pátrali všude po okolí. Kde se jen dalo. To trvalo dva dny, ale po princezně nebylo nikde ani památky.

Královna poradila králi, ať zajde do odlehlého buddhistického kláštera. Tam prý žije jistý mnich, jenž je vytrvalý v meditacích a umí se ve stavu hlubokého uvolnění spojit se samotným Buddhou a zeptat se ho na jakoukoli otázku. Proto tomuto mnichovi lidé přisuzovali prorocké až jasnovidecké schopnosti. Král tak učinil a zašel za ním hned. Mnich přislíbil, že mu bude ctí králi poradit, kde se nachází jeho dcera. Slíbil, že hned, když přijde během meditace k uvolnění a Buddha mu odpoví na otázku, kde je potřeba Dewindi hledat, přijde za ním a vše mu sdělí.

Zkušený mnich se ponořil do hluboké meditace a asi po osmi hodinách upřímného hledání pravdy a modliteb k Buddhovi se mu najednou v hlavě zničehonic ozval hlas:

"Hledej na odlehlé části ostrova, blízko pobřeží. Tam najdeš skalnatou oblast s různými skalními otvory. V této oblasti se nachází množství jeskyní. Aby jsi rozpoznal, v které se nachází drak hlídající unesenou Dewindi, je třeba vstát ještě před východem slunce. Když k této oblasti přijdeš, počkej až do příchodu prvních slunečních paprsků. Sluneční paprsky budou vcházet skalním otvorem do jedné konkrétní jeskyně, kde je i drak s Dewindi. Do té jeskyně vstoupíš, ale cesta k Dewindi bude strastiplná a plná nástrah. Tyto nástrahy musíš zdolat sám. Dewindi najdeš v jedné z jeskynních síní zvané Dračí Tesáky."

Mnich po ukončení této meditace zašel za králem do paláce. Ten ho přivítal a zeptal se ho, co zjistil. Mnich odpověděl, že mu bylo dáno toto proroctví, které mu převyprávěl. Král velmi poděkoval a zeptal se ho, co by chtěl za odměnu. Mnich odpověděl, že nic nežádá, bylo mu ctí pomoci s tak vážnou věcí. Král ještě jednou poděkoval, rozloučili se a mnich odešel zpět do kláštera.

Král dal vědět okolní veřejnosti o své unesené dceři a vyhlásil po ní veřejné pátrání. Může se přihlásit kterýkoli mládenec, ochotný najít jeho dceru a porazit draka pálícího města a vesnice na Srí Lance. Odměnou komukoli, kdo ji najde, bude sama jeho dcera Dewindi, s níž se bude moci oženit.

U krále se přihlásil jistý urostlý, štíhlý a statečný mládenec jménem Kesara. Král uvítal jeho statečnost a ihned vydal rozkaz své vojenské stráži, aby mu zapůjčili potřebnou výstroj na poražení draka. Vojáci mu dali meč, štít a různé hole zakončené železnými ostny pro případné vyvalení kamenů blokujících cestu.

Kesara se tedy vydal hned týž noc těsně nad ránem na bojovou výpravu zachránit Dewindi a porazit draka pustošícího ostrov. Byla ještě tma. Přišel tam velmi brzy ráno, ještě před rozbřeskem a čekal. Pomalu se začalo rozednívat. Vycházely první sluneční paprsky. Ty začaly dopadat na jistý jeskynní otvor středně velkých rozměrů.

Kadambawští muži a sen

Tentokrát pro vás mám sinhálskou pohádku přímo ze Srí Lanky, která je vhodná pro děti od 8 let

Kdysi dávno se muži pocházející z vesnice Kadambawa (Kadambava) vydali směrem do města zvaného Puttalam. Jelikož se po cestě začalo stmívat, museli najít místo na přenocování. Po večeři ulehli ke spánku a jeden z mužů měl sen o slonovi s kly.

Dalšího rána vyprávěl svůj sen ostatním:

"Přátelé, v noci se mi zdála noční můra."

Ostatní muži se zeptali:

"Co se ti zdálo ?"

Muž odvětil:

"Sen o slonovi s obrovskými kly."

Ostatní začali dumat nad významem snu a po chvíli prohlásili: "Jaký by mohl být význam takového snu? Sloní kly jsou úzce spjaté i se sloními bobky a neloupanou, nevařenou rýží, kterou slon pozřel. Nevařená rýže je přece spjatá s vařenou rýží, kterou ovšem lze najít pouze ve vesnici. Z toho vyplývá, že slon symbolizuje vesnici. Ve vesnici se zcela jistě muselo něco stát, je bezvýznamné jít dál. Vydejme se zpět do vesnice."

Muži ronící slzy se vydali zpět do vesnice.

Když se ocitli na rýžovém poli, tamní ženy a chlapci zaslechli jejich pláč a pronesli: "To snad ne! Naši drazí muži se vrátili s pláčem, co se stalo? To je otřesné."

A tak ženy a chlapci, kteří na pole přišli dříve než muži, začali plakat s nimi. Jakmile je spatřil muž, kterému se zdál onen sen, podotkl:

"Vidíte! Neměl jsem pravdu?" Muži začali plakat. A stejně tak ženy a chlapci z vesnice, kteří nemohli zadržet slzy. Všichni si najednou byli blízcí – i přes to, že spolu sdíleli jen pláč a smutek. Plakali a plakali, až do dalšího setmění, kdy kolem procházel muž z jiné vesnice, který se šel podívat, co se děje. Zeptal se vesničanů: "Co se stalo? Kdo zahynul?" Plačící muži odvětili: "Nemáme tušení, kdo zahynul." Vesničan se přesunul k ženám a dětem, aby jim položil tu stejnou otázku: "Co se stalo? Kdo zahynul?" Ostatní jen plakali a plakali. "Nevíme, kdo již není mezi námi."

Podařilo se mu všechny uklidnit, a nakonec zjistil, že se nejednalo o nic hrozného. Pouze se strach z jednoho člověka, přelil na dalšího a tak se stalo, že všichni brečeli a nevěděli, proč. Rozloučil se a vydal se svou vlastní cestou, stejně jako vesničané, kteří se vydali do svých domovů.

A co z toho vyplývá? Než se něčeho zaleknete, ověřte si, jak moc je to pravda a kdo a proč vás chce zastrašit? Je tu důvod? Potom vás chce ochránit. Není tu důvod? Potom nad vámi chce mít moc, aby vás ovládl. Ale tohle je ještě jiný příklad. Prostě omyl, strach způsobený pověrčivostí.

Knížka "Pohádky a příběhy jedné rodinky

Je tu první ukázka z našeho projektu. Děti na Srí Lance se učí meditovat už od svých 5-7 let a proto vám představuji jednu meditační pohádku - pro dívky - přesto si ji budete moci upravit tak, aby byla vhodná i pro chlapce. 

PS: Pokud budete chtít jakkoli podpořit náš projekt, napište mi. Můj KONTAKT naleznete na této stránce. 

Meditační pohádka

Pro všechny holčičky včetně Haničky, Markétky, Bohdanky, Anežky, Dorotky a dalších.

Byla jednou jedna spokojená bytost. Je to dítě. Jsi to ty. A je to právě teď. Uvolněně sedíš nebo ležíš a vnímáš svůj plynulý dech. Zhluboka se nadechni nosem a vydechni pusou. Mysli na to, že jsi na svém oblíbeném nebo vysněném místě, kde bys právě teď chtěla trávit čas. Jsi tam. Je to příjemné místo na relaxaci. Připrav se tedy na krásnou meditační pohádku, právě teď a tady. Pozorně poslouchej.

...Byla jednou jedna malá holčička, mohlo jí být asi sedm let...

Znáte plyšáky, kteří po stisknutí bříška říkají nějaká slovíčka nebo rovnou (anglicky) MILUJI TĚ?

Holčička zrovna pobíhala po chodbě s malinkým plyšovým pejskem, který ale už dlouho nepromluvil. Holčičku to mrzelo. Tak si přála, aby plyšáček promluvil.

Poprosila Boha a pevně věřila. "Prosím, ať promluví. Moc Tě prosím." Pejska pevně tiskla ve svých ručkách a silně se modlila. Ona si to ale ani neuvědomovala. Čistota dětského srdce nezná neupřímnost - falešnost.

Když po chvíli stiskla bříško pejska, který předtím nemluvil, zničehož nic řekl I LOVE YOU...

Holčička se zaradovala, když ale pejska stiskla podruhé, už nepromluvil. Od té chvíle přestal fungovat natrvalo.

Holčička si uvědomila, že ji Bůh skrze toho pejska dokázal, že ji miluje, protože silně věřila v sílu svého přání.

Bůh je totiž láska a dává nám i ta sebemenší znamení, pokud věříme!

Příběh druhý:

Byla jednou další malá holčička, která si vysnila svůj ideální svět. Začala tak, že zavřela oči a myšlenkami se odebrala do snu. V tom snu se najednou objevily samé pohádkové a kouzelné bytosti. Draci a víly poletovali, čarodějnice čarovaly, tajemní obyvatelé lesů se skrývali a houkali. Všichni žili spolu v souladu.

Ta holčička jsi ty, dítě. Vidíš tu nádhernou louku za lesem? Tam právě teď jsi, ležíš tam, odpočíváš. Krajina, ve které se nacházíš, se rozléhá do všech stran. Jsi nadšená z toho, co vnímáš svým sluchem a svými doteky. Travička tě lehce šimrá a chladí, cítíš na svých rukách kapky rosy a slyšíš, jak fouká vítr a jak šustí listí na stromech. Zdá se, že je svěží jarní den. A ty cítíš nádherně vonící kvetoucí rostliny, květiny a keře. V dálce slyšíš štěkat psíka, bučet kravičky a řehtat koně. To vše jsi schopna vnímat. Jak uvolněně se cítíš?

Cítíš hřejivé paprsky slunce, které se tě dotýkají. A je ti tak krásně a příjemně. Jsi celá nadšená z toho, co můžeš prožít a jakou pohodu to v tobě navozuje.

Jarní vánek hladí tvoji tvář, češe ti tvé krásné vlasy a stébla vonných trav tě lechtají na ouškách, na tvářích i na chodidlech. Kolem tebe na louce kvetou vlčí máky, chrpy a jetel.

Vstaneš a točíš se dokola, poskakuješ a kolem tebe poletují barevní motýli. Modří, žlutí, hnědí, malí i velcí. Sedají si na tvá ramena a mezi nimi poletují i malinké víly v krásných stříbrných, zlatých, fialových i růžových šatech. Mají půvabné tváře a usmívají se na tebe. Vedou tě skrze tu louku, až k lesu, k lesní pěšině.

Za stromy na kraji toho lesa tancují hejkalové a objímají mohutné buky i duby. Cosi krásného šeptají stromy nad tvou hlavou a datel i strakapoud poletují kolem jejich mohutných větví. Ty to vše vnímáš a je ti krásně. Cítíš vůni pryskyřic i vůni kvetoucích divokých lesních květů. Jdeš dál tou lesní pěšinou a všude kolem je mnoho velikých modrých, fialových i oranžových květů jakýchsi krásných květin, které voní velmi opojně.

Dojdeš k lesnímu jezírku, na jehož hladině tančí vodní mužík s nádhernou vílou. Ta víla má krásné dlouhé zlaté vlasy, které se třpytí. Má nádherné oči a mužík je hotový kavalír v zeleném cylindru a fraku. Jak něžně drží vílu za její ručky a jak nádherný a ladný je jejich tanec. Na jezírku plují také bílé a černé labutě s drobnými zlatými korunkami.

Ze břehu sledují tanec víly a vodního mužíka jezevci a lišky.

Zastavíš se, posadíš a také sleduješ to, co se právě odehrává na hladině jezírka. Náhle, jako bys slyšela krásnou hudbu, která je lahodná pro tvůj sluch.

Znenadání se vedle tebe objeví bílý jednorožec, který přiběhl nepozorován z lesa a vybídne tě, abys na něj nasedla. Ty tak učiníš a vzápětí spolu vyjedete. Jedete lesem mezi stromy, až náhle vyjedete na další louku. Před sebou uvidíš pasoucí se stádo krásných koní. Jednorožec tě veze kolem tohoto stáda dál loukou a projedete i remízkem. Kolem poletují krásní barevní ptáci a pějí nádherné písně, které se nesou dál do kraje.

Jednorožec tě doveze až ke kamennému můstku, který se zdvíhá nad potokem s čistě průzračnou vodou. Po kamenech v potůčku poskakují žabky a rosničky. V potoce plave několik perlorodek. Vůkol kvetou blatouchy i stulíky a tak krásně a medově voní. Jedete dál po krásné cestě mezi loukami, až nakonec dojedete ke krásnému a velikému hradu.

V tom hradu je zakletá princezna beze jména. Pokud ji vysvobodíš, stane se tvou kamarádkou na celý život a můžeš ji konečně nějak pojmenovat. Ale co udělat pro její záchranu, je jen na tobě. Pusť se díky své fantazii do tohoto hrdinského činu a buď statečná holčička na tvé cestě za tvou novou kamarádkou. Přeji ti hezkou dobrou noc.

Po desáté na Srí Lance

poprvé se synem

Ahoj. Tak jsem ráda, že mohu aktualizovat tento můj blog a po dlouhé době vás pozdravit. Připravím určitě i pár videí a jedno speciálně na téma s Batoletem na Srí Lance. Nyní se můžete potěšit z několika fotek: 

Srí Lanka 2023

Na Srí Lanku jsme dorazili 11. srpna. Hned u imigračního pultu mě zastavili, že jsem tu v březnu 2020 byla asi o 5 dní déle, než jsem měla vízum. No jistě, když byli zrušené lety a uzavřené letiště. Kvůli tomu česká vláda sjednala speciální let pro lidi na Srí Lance a v Nepálu. Tohle tam řešili asi půl hodiny. Šimon už byl velmi protivný po dlouhé cestě a oni na to vůbec nebrali ohled. Další "problém" vytvořili z toho, že moje dítě prý nemá vízum. No jasně,že nemá, když ho nemusí mít do 12 let. Když to konečně "dořešili", vystrašili nás, ale nic z nás nedostali, propustili nás do haly, kde jsme sebrali svá zavazadla a šli jsme ven čekat na auto, které nás odveze do Tangalle.

Musím se pochlubit, že Šimon let zvládl velice dobře. Šikovný malý cestovatel.

Vrátím se ale ještě na začátek. Jak probíhala příprava na naši velkou cestu? A kdy?

Asi 2 měsíce před naším odletem jsem začala chystat konkrétní věci. U Šimona příprava probíhala tak, že jsem pořídila sirup na imunitu, čaje na imunitu a kapky. Vše preventivně, aby si jeho bříško zvyklo a jeho tělo, aby bylo nabito vitamíny a ochrannými látkami. A to se taky vyplatilo. Na Srí Lanku jsem pořídila prášek do jídla či mléka, pro klidné bříško, zabalila jsem mu i čaje pro klidné bříško. Přiznávám se jen k tomu, že jsem zapomněla přibalit hylak, což byl docela risk a chyba. Šimon měl na Srí Lance jen jednou malý problém a ten jsme vyřešili místní přípravkem na zklidnění žaludku. Ale nám by se hylak v jedné chvíli vážně hodil. I tak jsme se z toho za den dostali a bylo to díky, dietě, suchému toustovému chlebu a hlavně nám pomohli banány. Šimon to z nás prostě zvládl nejlépe. Šikula.

A co vlastně na Srí Lance jedl? Šimon zatím spíš jen ochutnává. Ale co mu opravdu chutnalo, byly srílanské hoppers, rotti a papadam. Poprvé dokonce ochutnal i vynikající rybu. Je to přirozené, když je čerstvá, dobře udělaná, nepálivá, křupavá a bez kostí. Do toho se Šimon sám s radostí zakousl. A jaká místní sladkost mu chutnala? Byli to tradiční červené boondi. Je to těsto s kypřícím práškem s červeným potravinářským barvivem, osmažené a obalené v cukrovém sirupu. Srílančané musí mít vše buď velice sladké a nebo velice pálivé. Obojí Šimon ochutnal. Ale opravdu nedoporučuji nic extrémně pálivého pro malé děti, i když ten náš malý Mexičan byl hrdina a vrhal se do všeho bez našeho svolení. A potom se divil, jak ho to pálilo. Hoppers, které si zamiloval jsou "polokoule" z rýžové mouky. Těsto připomíná směs na palačinky. A když jsme u toho, ochutnal i tradiční srílanské palačinky s kokosovou směsí, sladké chipsy z jackfruitu a další zajímavé laskominy. Často jsme ale vařili běžné evropské jídlo jako pizza, zapečené brambory, nebo polévky. To si Šimon dal.

Se Šimonem jsme trávili čas spíše na pláži. Nikde jsme necestovali. Přesto zmíním několik míst, které jsme se Šimonem viděli. Paradise beach. Jeli jsme z Tangalle autobusem do Beliaty a z Beliaty vlakem do Matary. Tam jsme Šimonovi pořídili tradiční srílanské batikované oblečení - sarong a košili. Pochlubím se fotkou. A z Matary zase autobusem do buddhistického chrámu v Dondře, kde je náš kamarád mladý mnich. Stihli jsme ještě kus ceremonie, kterou náš kamarád vedl. Z chrámu jsme s ním navštívili místní Lighthouse a potom jsme vyrazili autobusem rovnou domů bez přestupování.

Další z výletů byl do Dikwelly a odsud k nádherným vodopádům. Jeli s námi dva kamarádi. Jeden, který nás vezl a druhý, který navigoval. A stálo to za to. Nemůžu zmínit konkrétní místo, protože si nevzpomínám na název a za druhé, považuji to za stále tajné místo, které nemusím jen tak prozrazovat. Pokud budete chtít, jistě si dáte tu práci, abyste si tyto krásné vodopády s příjemně vlažnou až teplou vodou užili také. Od vodopádů jsme zamířili k jezeru, kde jsme se zase i se Šimonem vykoupali a já si konečně zaplavala. Strávili jsme tam skoro půl dne. Cestou zpátky jsme se ještě stavili u kamaráda na čaj a sušenky, jak je zde zvykem. A jeli jsme tuk tukem s naším sousedem zase domů.

A další "výlety" byli většinou do města na nedělní tržnici a do kostela. Jednou jsme se stavili také na místní pláži, kde jsem taky měla možnost zi zaplavat, protože nebyli velké vlny. Parei beach v Tangalle.

Co se týká slonů, jsou k vidění ve většině větších buddhistických chrámů. To si Šimon alespoň užil více jak v liberecké ZOO. Tentokrát jsme sloní sirotčinec v Pinnawale nenavštívili, ale přesto doporučuji tam strávit dva dny v hotelu, kde máte při snídaní přímo výhled na koupající se slony. Dvakrát nebo třikrát denně se chodí koupat do řeky a vy můžete vidět nádherný průvod slonů s jejich ochránci mahůty. Hotel se jmenuje Pinnalanda. Jistě, až bude Šimon větší, toto krásné místo znovu navštívíme.

Protože toto video se týká hlavně tématu cestování s batoletem, odpovím hlavně na otázky tohoto typu. K ostatnímu se vyjádřím jen velmi stručně.

Co na Srí Lance ochutnat? Upřímně... Rice and curry už mám plné zuby. Co ale osobně miluju jsou různé druhy rotti, plněné pečivo a jediná srílanská sladkost, kterou můžu jsou boondi.

V minulých letech jsme navštívili Colombo, Negombo, Kandy, Haputale, Nuwara Eliya, Wellgama, Hikaduwa, Mirisa, Beliata, Matara, Dondra. Ale naším milovaným místem zůstává malá vesnička u Tangalle.

Vyhla bych se Colombu, Negombu, Kandy v období slavnosti Perahera, Nuwara Eliya, Hikkaduwě a Mirise určitě.

A jaké místo je mým cílem do budoucna? Ráda bych se synem navštívila národní park Yala.

A co na Srí Lance pořídit? No, každý podle toho, co má osobně rád a o co se zajímá. Mně osobně se líbí srílanská móda. Už před lety jsem se začala zajímat o sárí a druhy těchto šatů. K tomu různé doplňky a henna na tetování nebo na barvení vlasů. Tradiční srílanská batika, nebo ručně vyráběná mýdla a právě v Pinnawale možná třeba nějaký suvenýr vyrobený ze sloního trusu, ač se to nezdá, je to velmi zajímavé, pěkné a podpoříte tím místní obyvatele. Jediné, co místní ženy na své nádherné vlasy používají, jsou různé olejíčky. A to by byla tedy moje volba toho, co si ze Srí Lanky odvézt.

Letenky jsme sehnali běžně přes letušku, student agency nebo pelikána. V sekci akčních letenek vždy najdete něco zajímavého. My ale tentokrát neměli na výběr a tak jsme po zaplacení letenek z Vídně, asi 3 týdny před odletem objevili letenku se společností Jazeera, která léta jen od června do září. Byla to dost zajímavá nabídka a tudíž jsme stornovali naše letenky za docela vysoký poplatek. Ale stále po přepočítání nám to stálo za to. Ušetřili jsme hlavně čas, strávený na cestě a tedy jsme Šimonovi cestu zpříjemnili a zjednodušili.

Žádné speciální očkování na Srí Lanku jsme neřešili a nikoho to ani nezajímalo. Nemůžu nic doporučit, toto jde mimo mě. Ubytování máme jíž několik let zajištěné našimi srílanskými přáteli. Do popisku videa dám kontakt, pokud máte zájem, neb plán strávit nějaký čas v okolí Tangalle za nízké ceny.

Protože Šimonovi v té době bylo 18.-19. měsíců, žádné treky a delší výlety jsme s ním nepodnikli. V tomhle tedy zatím neporadím, o tom až někdy v budoucnu.

Trávili jsme čas na pláži obklopené kameny. Tomu místu říkáme u lodiček, nebo velká vana. Tam je to pro batolata ideální. Často jsme taky chodili k malému ostrůvku, na kterém je malý buddhistický pomníček s oltářem. Jsou tam kameny o které se vlny tříští a malá zákoutí z kamenů, kterým říkám "malá vana". I tam se dá s dětmi pobít, ale musíte být obezřetní a hlídat, jestli se neblíží příliš velká vlna. Do popisku videa dám pár odkazů

Mentalita lidí na Srí Lance? I bez růžových brýlí musím prohlásit, že KAŽDÝ tam má lepší vztah a přístup k malým dětem než většina běžných Čecháčků! Je to k smíchu nebo spíš k pláči? Kdoví. Šimon tam měl několik dětských přátel, jeho nejoblíbenější byla dcera našich sousedů. A taky tam měl dost "strejdů" a "tetiček", kteří ho obdivovali.

Kultura a zvyky na Srí Lance? To by bylo na dlouho. Lepší bude shlédnout a poslechnout si nějaké moje předchozí video, doporučuji.

Pracovitost? Upřímně? Dost komplikované, jako u nás. V okolí Tangalle jsou muži hlavně rybáři, tuk tukáři nebo mají malá ubytování a restaurace pro turisty. Na jedné straně vidím velkou pohodičku, na straně druhé dost riskantní práci rybářů, kteří musí ve dne v noci trávit čas na velkých nebo malých lodích, i několik týdnů až měsíců a po návratu domů ukázat, jestli to stálo za to nebo ne. Jestli mají vůbec nějaké ryby a ten strach z toho, že se loď někde převrhne, je hrozná.

Jak zvládnout let s dítětem do 2 let? I když je Šimon velmi akční, cesta na letiště a čekání na let ho velice unavilo. Nejlepší je noční let. Šimon většinu času prospal a poté jsme ho zabavili různými hračkami a knížkami. Sedadlo u nás bylo volné a to byla veliká výhoda. Šimon měl hodně prostoru a tak se nenudil. Když jsme přistávali, už jsem ho ani nekojila a přesto neměl problémy s tlakem a bolavýma ušima. Už je to prostě zkušený a rodilý cestovatel. Pozoroval vše z okénka a nebrečel.

Na ubytování jsme měli zajištěné auto s řidičem přímo z letiště. Zařídil to náš kamarád. Cestu zpět na letiště jsme jeli zase s řidičem, který je náš známý.

Jazeera má předpoklady k tomu, že jejich lety mají často zpoždění. A pokud nedejbože letadlo uletí, a ne naší vinou, zařídí ubytování na hotelu a let nejdřívějším letem do místa, kam je potřeba. Naše zkušenost je, že nám společnost Jazeera vlastně prodloužila naši dovolenou o den strávený v Kuvajtu na letištním hotelu s bazénem, obědem a večeří, což bylo vynikající. Navštívili jsme i posilovnu a hernu s kulečníkem, pingpongem a stolním fotbalem. Mohli jsme si alespoň odpočinout a Šimon se trochu prospal a osprchoval. Brzy ráno jsme letěli společností Emirates do Dubaje a odsud konečně domů do ČR. Přesto, že nastala taková komplikace, ze které jsme byli zděšení, Jazeera problém vyřešila a domů jsme přiletěli sice o den déle zato, jednou z nejlepších leteckých společností Emirates a to vše způsobila Jazeera, takže díky!

Už jsem zmínila, že jsme trávili čas v okolí Tangalle a k tomu se taky pojí, kde se najíst. Navštívili jsme několik restaurací. V té první, nabízí náš známý i toto ubytování. Ale k jídlu připravuje "jen" tradiční Rice and Curry, tak pokud jste tu poprvé, první den, a máte hlad, určitě zajděte do "Prasanna restaurant".

Nerada bych přišla o tu nejpohodovější a nejklidnější pláž na Srí Lance. Ale v okolí Tangalle je jich několik.

A co se týká kulturních zážitků, v Tangalle je taneční škola s názvem "Narayana dancing academy", kterou jsem osobně před třemi a půl lety navštívila. Za další, pokud tam budeme v letních měsících, jistě můžete zažít slavnost Perahera. Nejhezčí je právě v menších městech než v proslulém Kandy, ze kterého si odnáším nepříjemný zážitek z tohoto průvodu. Navíc, na "malých Peraherách se můžete průvodu i tance většinou zúčastnit a o to větší zábava to je. S batoletem jsem to ale nezažila, takže bych dávala velký pozor, aby nás "někdo nezašlápl". Návštěva buddhistického chrámu je jistě taky krásný zážitek, Děťátko může dostat požehnání v podobě bílého provázku nebo tečky na čelo.

Srílančané se zdají být velmi milí a přívětiví a k dětem ještě o hodně více. Takže se nemusíte bát. Na druhou stranu mohou být někdy příliš vlezlí a otravní a v té chvíli se nemusíte bát říct jasné NE! A určit své hranice.

Měla bych zmínit i nějakou zajímavost. A ta se týká symbolu. Je to lev, stejně jako v České republice. Ano, říká se, že příbuzný prvního srílanského krále byl lev - tedy singha a proto, Sinhálci - Lví lidé.

Někdo se mě také ptal na fráze v místním jazyce. A myslím si, že to co, je opravdu potřeba je tohle:

Děkuji - sthuthi

Vítejte - Ayubowan

Dobré ráno - Suba udasanak

Dobrou noc - Suba rathriyak

Všechno nejlepší k narozeninám - Suba upan dinak wewa

Nechci pálivé! - sarai epa!

Jsem smutná/smutný - mata dukai

Mám ráda/rád - Mama kamathi

Hodně - godak

Unavený/unavená - mahansi

Spát - nede

a malý bonus na konec

LÁSKA - ADAREI

Zajímá vás nějaké konkrétní slovo nebo věta? Napište mi prosím komentář.

A jak být na Srí Lance v bezpečí? Po mé poslední nemilé zkušenosti, která se vám doufám nikdy nebude týkat, vím na co si dát pozor. Jak už většina z nás ví, nesmí věřit všemu a všem. Je dobré si dávat pozor na to, koho pouštíme k sobě a s kým se bavíme.

Nikdy jsem se nebála, že by se mi na Srí Lance něco stalo. Srí Lanka pro mě byla země většinou velmi bezpečná. Ale přece jen, s dítětem musíte být obezřetní. Nebojte se jezdit místními autobusy, tuk tuky, nebo vlaky. Je to zážitek. S malým dítětem si vybírejte kratší vzdálenosti, ale nechte ho prožít jízdu vlakem nebo autobusem. Můj syn si to velmi užil. Večer a v noci jsme samozřejmě už nikam nechodili. Po západu slunce jsme trávili čas doma. A těšili se na nové pěkné ráno

Vízum se sjednává na jeden měsíc online, je to 30 dní. Tak pozor, i jeden den může způsobit problém. Své jsme si zažili. Poté se osobně musíte dostavit do Colomba na imigrační úřad, kde se dá vízum prodloužit na 3 měsíce a poté na další tři měsíce. Na Srí Lance tedy mžete strávit až půl roku na turistické vízum.

Pojištění běžné. Žádné zbytečnosti, ale přece jen na to nezapomínat. Celý život je risk.

O očkování už jsem se zmínila a k tomu se nemohu nijak vyjádřit

Jako bonusové info z vlastní zkušenosti reaguji na komentář typu, že z pohledu ck se Srí Lanka pro malé děti nedoporučuje kvůli pálivému jídlu, buvolímu mléku (což úplně nevím o co jde), hmyzu a dlouhému letu. Předejde se tak zbytečným stížnostem na doporučení Srí Lanky rodičům s malými dětmi.

Na to musím říct tohle: Dospělí se pálivému jídlu samozřejmě nevyhnou, ale co se týká dětí, ani malé srílanské děti se necpou čilipapričkami a nejedí pálivá jídla jako místní dospělí. Dost dobře se nají obyčejné rýže s vajíčkem nebo sladkými palačinkami s kokosem. Dostávají taky zeleninové nudle a další lehké většinou smažené jídlo. I vaše batolata se tam v pohodě najedí, ještě když máte možnost, vařit si tam sami. V obchodech jsou dostupné jogurty i kukuřičné lupínky, čerstvé i sušené mléko a skoro vše, na co jsme zvyklí z domova.

Hmyz, to je jasné, ten je všude. U nás se bojíme klíšťat v lese, tam se můžeme bát komárů. Doporučuji přírodní repelent, nebo olejíček, který je nejlepší koupit v ČR. Na Srí Lance poté dokoupit citronelu ve spreji nebo jako olejíček. Na večer dávat dítěti lehké dlouhé oblečení a používat na spaní sítě proti hmyzu. Šimon byl sice poštípaný, ale doma měl i hodně klíšťat. To neznamená, že nebudeme chodit do lesa, nebo že nebudeme navštěvovat nás druhý domov, když je ta možnost.

Co se týká tzv. "dlouhého letu" s tím bych nesouhlasila. 6 hodin trvající let, potom pauza a dalších max 6 hodin není příliš dlouhý let. Zato Mexiko nebo USA, to je panečku pořádně dlouhý výlet, který plánujeme až budou Šimonovi víc jak 3 roky. Je pravda, že 6 hodin je pro tenhle věk, pro mého syna maximum. Do delšího bych nešla. Srí Lanku ale i s komplikacemi na cestě domů zvládl výborně. nad naše očekávání. A to strávil dva dny na cestě než jsme se dostali zpět do České republiky. Hrdina můj.

Každý rodič samozřejmě musí zvážit klady a zápory cesty na kterou se chce s malým dítětem vydat. To, na co je sám zvyklý a co myslí, že zvládne nebo nezvládne jeho dítě. Každý musí vědět, do čeho jde a že, cestování s malými dětmi není jednoduché, není horší ani nejlepší, ale prostě jiné. A člověk si na to musí zvyknout. už žádná pohodička a klid na opalování a čtení knížky. Žádný čas pro sebe na relax u bazénu. NE! Ale za společné zážitky to stojí.

A tím bych asi zakončila toto komentované video. O Srí Lance plánuji zveřejnit ještě minimálně dvě videa, tak se máte na co těšit. Děkuji za shlédnutí a budu ráda za případné komentáře ohledně dodatků k dalším videím. Zatím ahoj.

NOVÁ kniha LIMITOVANÉ vydání

Koupit ji můžete na Sbazaru nebo na Knihobotu. Napište mi email a já vám pošlu odkaz. 

Po 9. na Srí Lance a zákaz vycházení

Přiletěli jsme 4. 3. 2020 a 20. 3. nám začal zákaz vycházení, který nadále trvá. Vždy po několika dnech jsou otevřené obchody s potravinami. Domů jsme se vrátili vládním speciálem, který vyzvedl ještě lidi z Nepálu, protože náš let s Emirates byl zrušen z důvodu uzavření letiště v Arabských emirátech. Pokud by na Srí Lance nebyl zákaz vycházení, určitě bychom tam přečkali několik měsíců navíc, z důvodu bezpečnosti je to tam lepší než v tuto dobu v České republice. Zpátky jsme se vrátili v neděli 5. 4., přesně na narozeniny mé babičky a mého srílanského kamaráda.  Stýská se nám... Kdoví, kdy se tam zase podíváme. (Mám nová témata do mojí knížky "Pallikkudawa drama")

Srílanské Vánoce           

Česká republika je výjimečná tím, že se u nás slaví už 24. prosince. Všude jinde je to 25. prosince i později. Na Srí Lance Vánoce slaví 25. 12. ale už 24. jdou na půlnoční mši. Tedy nemají žádnou speciální Štědrovečerní večeři, pouze Rice and Curry, jako každý den. Musím říct, že máme mnohem bohatější oslavy Vánoc než jsou na Srí Lance, ale není se čemu divit. Srí Lanka je převážně buddhistická země. Křesťanů je tu jen 6%. Společná tradice, která spojuje všechny křesťany po celém světě, je zdobení stromků, stavění betlémů a rozdávání malých dárečků.

Teď se podívejte na vánoční fotky mých přátel: 

Vítěz voleb a následné oslavování

Volby na Srí Lance

Blíží se prezidentské volby. My podporujeme budoucím prezidentem Gotabhayu Rajapaksu - bratra bývalého prezidenta Srí Lanky. 16. listopadu 2019 se bude volit a brzy tedy už budeme vědět a věřím, že se naše předpoklady vyplní a prezidentem bude 

Gotabhaya Rajapaksa

Vesak na Srí Lance

Vesak Poya day (Den Buddhy) - Buddhisté slaví narození, osvícení a smrt Buddhy v jeden den a to během prvního úplňku v květnu - výzdobou domů a zahrad ručně vyráběnými lampiony a také návštěvou chrámů. 

Zase přidávám nějaké fotky od mých přátel ze Srí Lanky: 

Velikonoční masakr na Srí Lance

Na Boží hod velikonoční 21. 4. se stala veliká tragédie, která mě velmi zasáhla.

Hotely a kostely na Srí Lance zasáhly výbuchy. Vyžádaly si téměř 200 obětí.

A počet stále stoupá. Též se dozvídáme, na kterých dalších místech ještě byly výbuchy. "Modlila jsem se za krásné Velikonoce. V této době se musí modlit více lidí, ale kašle se na to. Je to nebezpečná doba...."

Přečtěte si prohlášení bývalého prezidenta Srí Lanky Mahindy Rajapaksi:

"Je naprosto barbarské vidět takové násilné útoky na takový svatý den. Ten, kdo je za těmito útoky, se musí ihned řešit. Moje myšlenky a modlitby jsou s rodinami, které ztratily své blízké a se všemi na Srí Lance. Nebudeme tolerovat takové násilí, například teroristických útoků, zbabělosti v rámci našich hranic. Budeme stát spolu a povstávat proti terorismu jako jeden hlas. Budeme stát jako jednotný  národ."

Móda na Srí Lance

Tradiční oblečení

Kandyjské sárí, neboli osaree je tradiční oděv, který vznikl na Srí Lance z indického sárí. Toto sárí se liší tím, že má speciální nařasení (krajka) kolem boků. Na mně můžete vidět 1. červené osaree, které se skládá ze sukně, zelené látky jako nařasení, látka přes rameno (pallu) a blůzka pod sárí (čoli). Za 2. Žluté osaree, které je tvořeno z obyčejného několikametrového sárí. Za 3. Srilankan dhoti, neboli jothi. Je to polosukně, vytvořená z několikametrového speciálního sárí. Je to velmi pohodlné oblečení na tancování, jsou to napůl kalhoty, napůl sukně. Proto se v tom dobře dělají kroky a pózy, z toho důvodu je to tradiční oděv srílanských tanečnic. Jde jednoduše vytvořit z jakéhokoli sárí. 

Na Srí Lance nosí muži speciální sukni, nazývanou "saron"

Nevěsta má sárí (osaree) krémové barvy a je velmi krásně nazdobená. Od ženicha potom dostává další šperk na krk. Tradiční srílanská svatba má své různé zvyky a tradice a trvá celý den. Jako u nás se rozbíjí talíř pro štěstí novomanželů, na Srí Lance se rozbíjí zapálený "kokosák". Jako v kostele kněz spojí ruce novomanželů rouchem, tak na Srí Lance jsou spojeny posvěceným provázkem malíčky novomanželů. K dalším zvykům se nebudu vyjadřovat, protože je jich dost a já nevím, co znamenají. Ženich je oblečený do oděvu, který připomíná krále. Spolu s nevěstou jsou za zvuku bubnů a tanců kandyjských tanečníků (tradiční tanečníci ve městě Kandy) odvedeni na malé dřevěné "podium", (zdobená poruwa) kde ženich obtočí okolo nevěsty bílou látku, která má svůj určitý význam. Potom nevěsta dostane slíbený šperk a společně se pomodlí. Při tom hází na zem listy, které mají splnit určitou prosbu do manželství (ale to je jenom moje domněnka). Potom si vymění prstýnky a začne zábava, která je většinou bez alkoholu a přesto se lidé dobře baví. Nejdříve ochutnají připravený pokrm. Pak společně sedí na svatebním trůnu a nechají se fotit. Na závěr začne nevěsta s kamarádkami tančit. Pak už tančí všichni dohromady nebo ještě zvlášť ženich s kamarády. Je to opravdu jako z pohádky. Za celý svatební den nevěsta vystřídá asi troje šaty. Zato ženich jen dvoje ("královské" za ty, ve kterých se dá tančit). Svatba je to velice drahá, ale většina Srílančanů si na tuto svatbu našetří, protože pro ně hodně znamená. Oblečení, které je tradiční pro ženicha a nevěstu na Srí Lance pochází z doby, kdy tu vládl král původem tamil.

Buddhismus

Filozofie braná jako náboženství

Buddhismus na Srí Lance a v jiných asijských (buddhistických) státech je většinou brán jako náboženství z toho důvodu, že Buddhu (osvíceného prince Siddhártu) uctívají jako boha, nebo božskou osobu (poloboha). Na západě je Buddhismus v poslední době spíše trendem než životním stylem. Přesto se ale najdou i tací, kteří Buddhismus berou vážně, ale vnímají ho spíše jako životní filozofii. 

Ve starověku se Srí Lanka nazývala Sinhaladvipa, samotní obyvatelé ostrov nazývali vždy Lanka. Buddhistů je zde asi 75%. Nejpočetnější etnická skupina jsou Sinhálci, kteří na Srí Lanku přišli v 5. století z jižní Indie. Roku 247 na ostrov přivezl Buddhismus Mahinda, syn Aśóky. Velmi zajímavou má Srí Lanka architekturu, především pro buddhisty.

Co se týká Buddhismu přímo na Srí Lance, mám pro vás cenné rady, informace a poznatky: 

Pokud jste v chrámu, dávejte pozor, abyste nestáli k Buddhovi zády. Je to veliká neúcta. Pokud jste mimo areál chrámu a stojíte napolo otočeni k Buddhovi zády, není to takový problém, pokud vás nenapomene mnich.

Buddhisté mají doma malý oltář, kde obětují květiny a modlí se. Každý den zapálí vonnou tyčinku a dají na misku bílé květy pro Buddhu. Do chrámu se má nosit bílé oblečení. Srílančanky mají speciální chrámový oděv. Tak to má být.

Pojízdný buddhistický oltář se vyskytuje nejen na speciálních slavnostech, ale také v každodenním životě na Srí Lance.

Kandy je významné poutní místo pro Buddhisty. Vedle krásného Kandyjského jezera se nachází chrám Buddhova zubu - Delada Maligawa. Ve 4. století Buddhův zub prý uschovala jedna princezna ve svých vlasech a poté ho přemístila na Srí Lanku. V roce 1998 umístili před chrám bombu Tamilští tygři. Chrám byl zničen, ale zub zůstal nepoškozen. Pro tuto menšinu se Buddhův zub stal politickým cílem v boji s buddhistickou většinou. Od té doby jsou tu přísné kontroly při vstupu do areálu chrámu. V každém areálu buddhistického chrámu je strom, který vyrostl s odnože posvátného stromu Bódhí, pod kterým byl osvícen princ Siddhárta a stal se Buddhou. Pokud podlezete slona, budete mít prý štěstí. To je zdejší zvyk. 

Buddhističtí mniši se na Srí Lance těší veliké úctě a respektu. K nim se klaní všichni, ať jsou mladí nebo staří. Ať jsou to křesťané nebo Buddhisté, k mnichům mají velkou úctu. Stejně jako ke starým lidem. V autobusech mají rezervována místa, stejně tak těhotné ženy mají místa rezervována. Úcta a respekt je zde jedno z pravidel slušného chování. Proč to tak není u nás?

Také v každé třídě mají malý oltář s Buddhou. Mám kamaráda mnicha, je mladý a přesto i starší lidé se k němu klaní. Dává nám požehnání a modlí se za nás. Na nějaký čas dostaneme posvěcený provázek. Při obtáčení provázku okolo ruky říká modlitbu a žehná nám. Má nás to chránit před zlou mocí minimálně tři dny.

Život na Srí Lance

podrobně o radostech i starostech

Na Srí Lance rádi žvýkají betelový list (sinhálsky Bulath). Někdy ho obětují dokonce Buddhovi. Co se týče alkoholu, cigaret a jiných návykových látek, je to zakázané a pro Buddhisty by to mělo být nepřijatelné a špatné. Jen s výjimkou betelu, který naopak žvýkají i mniši každého věku. Krásně zabalený betelový list neboli pepřovník obsahuje: oříšky z arekové palmy, hašené vápno a tabák. Pří žvýkání této směsi dochází k červenání zubů a zvýšené tvorbě slin, tudíž lidé často plivají a na ulicích se tím po zemi tvoří červené skvrny jako od krve. Samotné betelové sousto není příliš chutné. Je to spíše hořké a pro ty, co nejsou příliš zvyklí, může dojít k motání hlavy.

 Nemocnice jsou zanedbané. Vypadají jako vojenské lazarety. Zdravotnictví je na velmi špatné úrovni. Jsou tu sice i soukromé nemocnice, ale nemyslím si, že by byly o moc lepší. Přesto si ale lidé spíše zaplatí soukromou, než tu státní, ve které nedostanou jídlo, ani čaj, jen horkou vodu. V menších městech se řeší méně závažné úrazy či zdravotní problémy. Pokud člověk potřebuje například operaci, jde do většího města. Od Tangalle je to např. Matara. Pokud je to opravdu vážná operace, lidé většinou jedou do hlavního města Colombo, kde jsou všechny potřebné zdravotní přístroje, které nejsou v menších nemocnicích. Zdravotní péče je většinou zdarma pro všechny, ale pozor! Pokud vidí Evropana, turistu, budou se určitě snažit vám napovídat všechno možné, abyste zaplatili a ještě docela velké peníze. 

Na Srí Lance trpí lidé častými horečkami. Tím, že je tam pořád teplo, teplota špatně klesá a občas se tito lidé dostanou i do nemocnice, kde se stav pacienta brzy zlepší. Nejlepší je zůstat pár dní v nemocnici, než se trápit v doma s vysokými horečkami, které se jen tak nesníží. V nemocnicích si s tímto problémem umí poradit. Pokud jste nemocní a máte zvýšenou teplotu, v nemocnici vám dají dostatečný počet léků, které vám napočítají přesně na dny. Zabalí je do jednotlivých papírových pytlíků a napíší, jak je máte užívat. Nejsou zvyklí léky plýtvat a zbytečně je vyhazovat, když už nejsou potřeba. 

Existují i Ájurvédské kliniky, například v Ambalantotě, kde je vyšetření to pro místní zdarma. Co se týká turistů, kteří by rádi toto léčitelství vyzkoušeli, osobně nevím, kolik byste měli zaplatit. Na Srí Lance mají systém dvojích cen, tudíž, když místní neplatí nic nebo jen minimum, vy můžete zaplatit i 5krát vyšší cenu i víc. Na to pozor! Naučte se smlouvat. 

Optimismus na Srí Lance, není to jen klam pro turisty, kteří jednou navštívili tento "kouzelný" ostrov? Asi takhle... Kdekoli jsou dobří i špatní lidé, ale stačí se zaměřit na pozitiva a potom můžu s jistotou říct, že Srí Lanka - ostrov, který je Perlou Indického oceánu - je můj druhý domov. My bychom se měli spoustu věcí naučit od Srílančanů, ale na oplátku zase něco oni od nás. Jejich kultura je úplně jiná, než ta naše. V něčem mi vyhovuje a v něčem bych doporučila si vzít příklad od nás - Čechů. - Evropanů. Ale nebudeme měnit ani nijak extra propojovat kultury. Každý je originál, neničme tradice! Jen chci, aby lidé věděli o této zemi jako o samostatném státu a nepletli ho dohromady s Indií, která je obrovská. Srí Lanka je sice maličký ostrov, zato s velmi bohatou kulturou a tradicí.

Ale teď k tomu, proč nám Srílančané připadají stále usměvaví. Může to být tím, že se většinu probudí do slunného dne a to už samo o sobě zlepší psychiku člověka. Za 2. Nebude to tím jejich betelem? Řidiči jsou po něm v klidu (většinou), nevadí jim, že jedou jako šílenci, že jen tak tak uhýbají protijedoucím vozidlům. Ale to je extrém. 

Srílančané se nám jeví přátelsky a mile většinou ze začátku, když vědí, že nás oberou o několik ruppií navíc. Můžete na Srí Lance někomu věřit? Upřímně, můžete se bavit s kýmkoli a může vám ten člověk připadat fajn, ale pokud jednou neuděláte to, co on chce: nedáte mu dostatek peněz, když vám přijde, že je to moc, nedáte mu moc dárků, protože si myslíte, že vás má upřímně rád a přivezete třeba vlastnoručně vyrobenou maličkost, potom můžou nastat problémy. To není strašení, jen varování. Na Srí Lance můžete mít hodně usmívajících se přátel, ale jen jednoho, kterému (většinou) můžete opravu věřit. A to je taky štěstí, narazit na toho jednoho. 

Takže pozor, co se za úsměvem skrývá. Pár přátel stačí mít - těch pravých. Já jsem je našla. 

Co se týká pálivého jídla na Srí Lance, malé děti ho jedí jen zřídka a mimina a batolata samozřejmě tuto stravu jíst nemohou. Je to velmi ostré pro tak citlivý žaludek malých děťátek. 

Pijeme zde hodně šťávy z "kokosáků" a taky si kupujeme zázvorovou limonádu, která se jmenuje "Elephant ginger beer". Hlavní jídlo na Srí Lance je "rice and curry" + nějaké rotti (těsto plněné směsí koření a zeleniny) + tam mají čaj s mlékem, který hodně sladí a cukrovinky jsou tam pro nás až přeslazené. Na rozdíl od nás nemají tak rozmanitá jídla. Dokáží jíst rice and curry ke snídani, obědu i večeři každý den po celý život. Já miluju rotti. Občas nám sousedé upečou rybu nebo nějaké mořské plody. Jen mušle nejím. Jinak mi vše chutná. Mají tam velmi pálivá jídla. Češi nejsou na toto moc zvyklí, ale jak se dostanete do Asie vícekrát, určitě si alespoň trochu zvyknete. Zároveň je to zdravé, protože pálivé jídlo ničí bacili a viry v těle. Samozřejmě si také kupujeme nebo dostáváme různé ovoce, jako třeba mango, papája a hlavně banány.

Užívejte života, dokud můžete. Využijte čas a neztrácejte ho! Přeji, ať se vám vyplní vaše sny a ať procestujete svět. Pokud byste se rádi dozvěděli víc, napište mi na moje facebookové stránky: Srilankan dream festival. A já se s vámi podělím o více informací nebo zážitků.